Přispěli jsme do Lilie...

Ve čtvrtek 24. června poničilo tornádo několik obcí na Břeclavsku a Hodonínsku, ještě ten večer jsme se napříč sbory začali domlouvat na tom, jak lidem v zasažených oblastech pomoci.
Během následujícího dne jsme zjistili podrobnější informace a kontaktovali jsme HZS Pardubice. Podařilo se nám sehnat telefonický kontakt do Moravské Nové Vsi na paní Sečkářovou, majitelku Restaurace u Sečkářů. Po krátkém, ale výstižném rozhovoru bylo jasno. Telefonický popis škod, chvějící se hlas s prosbou o pomoc byl jasným signálem pro ranní odjezd. Ještě ten večer jsme nachystali potřebné vybavení, nářadí a auto.
Vyjeli jsme v sobotu ráno, na místo jsme dorazili v dopoledních hodinách, kdy už dopravu řídila policie. Kolem vesnic se tvořili kolony aut. Auta dobrovolníků byla zaparkovaná v příkopech kolem silnic. Příjezd do vesnice však nebyl nijak poznamenán živelnou pohromou. Po Po několika metrech už však byla vidět všudypřítomná zkáza. Domy bez střech, polámané statné stromy, zničená auta v ulici,…

Po konzultaci s majitelkou jsme byli přiděleni nastřechu hostince, kde již pracovali dobrovolní hasiči z Nového Města na Moravě. Nebyl čas ptát se kdo odkud je a jak se jmenuje. Podle předpovědi měl přijít déšť, což by pro 100 let starý hostinec bez střechy nebylo vůbec dobré. Panovaly obavy z možného rizika promočení klenby stropu a z případného zřícení stropu. Všechno v okolí bylo zničeno, okna rozbitá, vybavení hostince také. Rodinný dům majitelky, kde vír pobořil zdi v druhém patře, odnesl celou střechu a vysál veškerý nábytek, byl neobyvatelný.
Veškerý odpad se musel ručně uklízet a odnášet na náves, zde byli dobrovolníci nejvíce potřeba, při náročné práci se hodily všechny ruce. Při pohledu ze střechy na náves bylo vidět hlavně sbory dobrovolných hasičů, kteří chodili v zásahových stejnokrojích, bez jejich pomoci by se lidé neobešli.

Vesnicí jezdila nákladní auta soukromých stavebních společností a soukromé bagry. Po celodenní práci nám místní, kteří nepřišli o střechu nad hlavou, nabídli sprchu. Bylo to milé gesto, které po náročném dnu přišlo vhod. Při večerní besedě byla na lidech vidět bezmoc a obavy z budoucnosti. Přespali jsme v našem upraveném autě, které má i polní kuchyni, takže jsme nikomu nepřidělali starosti.
Následující den jsme začali dělat na provizorní střeše hostince i přilehlého rodinného domu. Velký dík za odvedenou práci patří partě tesařů z Jindřichova Hradce, kteří přijeli také pomoci. Dovečera byla střecha provizorně zakrytá. Obdobně na tom byly i okolní domy, při pohledu z výšky na zbytek vesnice byly vidět modré provizorní střechy snad všude.

Místní lidé byli nadšeni z nezištné pomoci dobrovolníků z celé republiky, které předtím v životě nikdy neviděli. Nám bylo odměnou vidět alespoň malou špetku naděje v očích lidí, kteří během pár minut přišli o vše.
Před cestou do postižené oblasti nás lidé odrazovali i na základě dezinformací Jihomoravského kraje, že dobrovolníci nejsou potřeba. Opak byl pravdou, byly potřeba každé šikovné ruce, více než se zdálo. Místní lidé byli vyčerpáni po několika dnech nejistoty a bez spánku, fyzicky i psychicky. Nejednou člověk uronil slzu při pohledu na zkázu a naprostou beznaděj lidí bez střechy nad hlavou.
Jsme rádi, že jsme se odhodlali vyrazit a že jsme mohli těmto lidem alespoň trochu pomoci. Byla to neuvěřitelná zkušenost s velice silným emocionálním zážitkem.

Za SDH Pohodlí a SDH Nová Ves Jan Řehák 

Dobrovolní hasiči z Litomyšle – města, Litomyšle – Lán, Kornic, Nedošína, Nové Vsi, Osíku, Pazuchy, Pohodlí a Sedlišť se společně místními podniky Kubík a.s., Billa s.r.o., Řeznictví Sloupnice s.r.o., IZOS Litomyšl s.r.o. se podíleli nasbírce pro Litomyšlskou nemocnici.
Díky jejich příspěvkům jsme mohli do nemocnice přivézt minerálky, energy nápoje, sušenky, čokolády a další potraviny v hodnotě 26 tisíc korun. Dárky jsme předali nejenom zaměstnancům nemocnice, ale i příslušníkům Zdravotnické záchranné služby jako poděkování za jejich nelehkou práci v době pandemie.

M. Gregušová