Pomoc Moravě po ničivém tornádu

Pomoc lidem postižených tornádem byla domlouvána ještě tentýž večer po vzniku události, napříč sbory.

Během pátku byly zjištěny podrobnější informace a bylo kontaktováno HZS Pardubice. Podařilo se nám sehnat telefonický kontakt do Moravské Nové Vsi na paní Sečkářovou, majitelku ,,Restaurace u Sečkářů“. Po krátkém, ale výstižném rozhovoru bylo jasno. Telefonický popis škod, chvějící se hlas s prosbou o pomoc byl jasným signálem pro ranní odjezd. Ten večer se nachystalo možné potřebné vybavení, nářadí a auto.

Výjezd byl v sobotu ráno. Na místo se dojelo v dopoledních hodinách, kde už dopravu řídila policie. Kolem vesnic se tvořili kolony aut. Auta dobrovolníků byla zaparkovaná v příkopech kolem silnic.

Příjezd do vesnice nebyl nijak poznamenán živelnou pohromou. Po několika metrech už však byla vidět všudypřítomná zkáza. Domy bez střech, polámané statné stromy, zničená auta v ulici,…

Přímo k hostinci jsme se nedostali, policie nás odkázala na záchytné parkoviště. Na malém náměstí před kostelem, které bylo epicentrum pohromy, kde byly nejhorší škody, bylo také centrem pro řízení práce a centrem úklidových a záchranných prací.

Po konzultaci s majitelkou, jsme byli přiděleni na střechu hostince, kde již pracovali dobrovolní hasiči z Nového Města na Moravě. Nebyl čas ptát se kdo odkud je a jak se jmenuje. Podle předpovědi měl přijít déšť, což by pro 100 let starý hostinec bez střechy nebylo vůbec dobré. Panovaly obavy z možného rizika promočení klenby stropu a z případného zřícení stropu. Všechno v okolí bylo zničeno, okna rozbitá, vybavení hostince rozbito. Rodinný dům majitelky, kde vír pobořil zdi v druhém patře, odnesl celou střechu a vysál veškerý nábytek, byl neobyvatelný.

Před hostinec se házely zbytky trámu a latí. Na dvůr zbytky střešní krytiny a cihel. Kolem domu vzniklo několik velkých hromad se stavebním odpadem. Podobně na tom byly všechny okolní domy. Veškerý odpad se musel ručně uklízet a odnášet na náves, zde byli dobrovolníci nejvíce potřeba, při náročné práci se hodily všechny ruce. Při pohledu ze střechy na náves bylo vidět hlavně sbory dobrovolných hasičů, kteří chodili v zásahových stejnokrojích, bez jejich pomoci by se lidé neobešli.

Po celé vesnici jezdila nákladní auta soukromých stavebních společností a soukromé bagry. Technika profesionálních hasičů figurovala zřejmě na jiném místě, protože zde vidět nebyla.

Po celodenní práci nám byla nabídnuta sprcha od místních lidí, kterým dům ještě zůstal stát. Při večerní besedě byla na lidech vidět bezmoc a obavy z budoucnosti.

Naši nezávislost na zahraných složkách, nám zajišťoval upravený automobil, uzpůsoben pro přespání a s polní kuchyní.

Následující den, byla započata práce na provizorní střeše hostince i přilehlého rodinného domu. Střecha se vytvářela z polámaných trámu a latí, jenž dovážely okolní pily, střešních latí a plachet bylo z počátku nedostatek. Na střeše se nejvíce podílela parta tesařů z Jindřichova Hradce, jenž přijela také pomoci. Do večera byla střecha provizorně zakrytá. Obdobně na tom byli i okolní domy, při pohledu ze střechy hostince na zbytek vesnice, byly modré střechy snad všude.

Místní lidé byli nadšeni z nezištné pomoci lidí, téměř z celé republiky, které v životě neviděli. Dobrovolníkům bylo odměnou vidět alespoň malou špetku naděje v očích místních.

Před cestou do postižené oblasti nás lidé odrazovali i na základě dezinformací Jihomoravského kraje, že dobrovolníci nejsou potřeba. Opak byl pravdou, byly potřeba každé šikovné ruce, více než se zdálo. Místní lidé byli vyčerpáni po několika dnech nejistoty a bez spánku, fyzicky i psychicky. Nejednou člověk uronil slzu při pohledu na zkázu a naprostou beznaděj lidí bez střechy nad hlavou.

Byli jsme rádi, že jsme se odhodlali vyrazit a že jsme mohli těmto lidem alespoň trochu pomoci. Byla to neuvěřitelná zkušenost s velice silným emocionálním zážitkem.

 Za SDH Pohodlí a Nová Ves

Jan Řehák